Akné vulgaris

17.6.2016

MUDr. Bc. Lucie Růžičková Jarešová


Akné je neinfekční chronické zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů. Projevy akné postihují  80 - 100 % mladistvých ve věku od 11 do 25 let a u 10 – 15%.


Při akné je postižena pilosebaceózní jednotka, která je typická pouze pro člověka. Je tvořena vlasovým folikulem, do kterého ústí mazová žláza, která produkuje olejovitou hmotu, sebum. Maz je vylučován ústím folikulu na povrch kůže a podílí se na vzniku ochranného hydrolipidového filmu kůže.  Na těle je 300 000 mazových žláz, které se vyskytují převážně v oblasti obličeje, dekoltu a zad.  Za den je, za normálních okolností, vyprodukováno 2 – 3  g mazu.

 

Etipoatogeneze

Akné je onemocnění multifaktoriální. Na jeho vzniku se podílí zvýšená tvorba mazu, zvýšená a zrychlená produkce zrohovatělých buněk, bakteriální flóra především  Propionibakterium acne. Dalšími faktory vzniku jsou genetická predispozice, hormonální změny –psychický stav, mechanické dráždění, ale může být způsobeno také léky. Onemocnění může být vyvoláno tedy změnami endogenními (např. hormonální změny), exogenními (např. kosmetika, vliv UV záření, exkoriace) nebo může vznikat z jiné akneiformní příčiny (léky – např. kortikosteroidy, jód, bróm, lithium, barbituráty, vitamíny B, anabolika, antiepileptika, psychofarmaka).

 

Klinický obraz a klasifikace akné

Klinický obraz je dán převahou projevů. Mezi nezánětlivé léze patří komedony . Vznikají z důsledku zvýšené tvorby mazu, zvýšené a zrychlené produkce zrohovatělých buněk. Tyto buňky brání odtoku mazu, který stagnuje a folikulární ústí se uzavírá. Vzniká anaerobní prostředí, které je ideální k pomnožení a růstu baktérií, především Propionibakterium acne (P.A). P. A. produkuje chemické látky a chemotaktické faktory, které vyvolávají zánět, vznikají zánětlivé projevy - papuly, pustuly, noduly, cysty. Podle převažujících projevů a klinického nálezu se akné dělí na tří nejčastější základní formy – Acne comedonica, Acne papulopustulosa, Acne conglobata.

 

Diferenciální diagnostika

Diferenciální diagnostika může být někdy obtížná.

Rosacea – „růžovka“ patří mezi nejčastější kožní onemocnění, které je charakterizováno začervenáním obličeje, nejčastěji v oblasti nosu a tváří s tvorbou teleangiektázií a erytematózních papul. Ke zhoršení projevů dochází např. při teplotních změnách, požití dráždivých potravin, kávě a alkoholu.

Periorální dermatitida je onemocnění charakterizované tvorbou erytematozních projevů, nejčastěji papul někdy pustul. Kůže bývá postižena v oblasti kolem úst, vzácněji očí. Léčba je obtížná. Vyvolávajícím faktorem mohou být externa s obsahem kortikoidů Seborhoická dermatitida   - na čele v oblasti glabely, v obočí, při vlasové hranici a v nasolabiálních rýhách vznikají erytematózní ložiska, olupování kůže, mohou být přítomny mastné, žluté šupiny . Tyto projevy se mohou nacházet také v oblasti sterna.

Atopický ekzém – erytematozní ložiska v obličeji, ale mohou být kdekoliv na těle, kůže bývá suchá, olupující se. 

 

Lokální a celková terapie

Lokální terapie bývá dlouhodobá a výraznější účinek nastupuje až po 4. – 6. týdnu aplikace. V léčbě je využíván účinek látek normalizující keratinizaci, baktericidní, uvolňující komedony a preparáty, které snížují tvorbu mazu. Mezi lokální aknéterapeutika patří retinoidy, benzoyl peroxid, adapalen, kyselina azaleinová a antibiotika. Monoterapie je často málo účinná, proto není doporučována, v dnešní době  je na prvním místě kombinace lokálních léků (viz výše) s lokálními antibiotiky. K nežádoucím účinkům terapie patří vznik zarudnutí, suchosti, svědění, pálení a olupování kůže.

Při přetrvávání projevů nebo jejich zhoršení je možnost celkové léčby. K regresi zánětlivých projevů jsou nejčastěji používána antibiotika tetracyklinového typu nebo makrolidy. Pro zvýšení účinku lokální léčby je u žen doporučováno užívání orální antikoncepce.  U závažných forem akné se podávají retinoidy -  isotretinoin. Dermokosmetika, fototerapie, terapie pomocí laserů, kryoterapie a chemický peeling jsou doplňkové metody terapie.

 

Závěr

Akné není pouze kosmetický problém, ale onemocnění. Projevy akné postihují  80 - 100 % mladistvých ve věku od 11 do 25 let a u 10 – 15% pacientů vznikají projevy i v pozdějším věku. Při jeho vzniku je nutné včasné zahájení léčby. Při zlepšení a snížení tvorby projevů je žádoucí udržovací místní léčba, která bývá dlouhodobá. U některých pacientů je popisován vliv životosprávy na tvorbu akné.

V léčbě akné je důležitá spolupráce pacienta s lékařem, ale také spolupráce mezi lékaři různých oborů. 


Zpět na výpis článků